Epizoda #1: Když už toho má tělo dost a dlouhá cesta k diagnóze

Dnes vás vezmu na úplný začátek a společně prožijeme tuhle dlouhou pouť od prvních příznaků až k mé finální diagnóze.

 

 

Sledujte i s videem na YouTube

 

PUSŤTE SI DALŠÍ EPIZODU a poslechněte si, jak jsem od téhle diagnózy došla až k úplnému uzdravení. 

Krásný den, moje jméno je Karolína a já vás vítám u mého podcastu Heal Yourself,  kde  s vámi sdílet svou vlastní cestu za uzdravením spolu se zkušenostmi, které jsem nasbírala jako průvodce na cestě k uzdravení těla i duše ostatních, abyste i vy mohli uzdravit sami sebe. 

Celé to začalo v druhé polovině roku 2022, což bylo paradoxně pro mě jedno z nejkrásnějších období. Bylo to období, kdy jsem poznala lásku svého života, přestěhovala jsem se do Itálie a všechno bylo, dá se říct, zalité sluncem. V té době jsem navíc už dlouho působila jako mindfulness coach a myslela jsem si, že když vím přesně, jak zvládat svůj stres, že problémy psychického nebo fyzického zdraví se mě už netýkají. Jak moc jsem se mýlila, protože toto nádherné období se během pár měsíců změnilo v úplné peklo a já začala mít nevysvětlitelné úzkosti. Každý den jsem se budila s pláčem. Měla jsem panické záchvaty, kdy jsem se probudila uprostřed noci s pláčem a nemohla jsem se nadechnout. Zároveň jsem začala mít deprese, byla jsem hrozně nešťastná. Vůbec jsem nechápala proč a bylo to jenom horší a horší.

Zároveň jsem začala mít i zdravotní problémy – každou chvíli mi natékaly ruce a nohy, měla jsem problémy s lymfatickým systémem a spoustu gynekologických potíží, různé bolesti v podbřišku, začala mi vynechávat menstruace, někdy jsem přeskočila i celý měsíc, a když pak přišla, tak s příšernou bolestí. A jeden z dalších pro mě asi nejhorších problémů byl ten, že jsem úplně ztratila libido. Úplně jsem ztratila chuť na sex. To pro mě, v období, kdy jsem byla nejvíce zamilovaná v celém svém životě, měla úžasný nový vztah, a najednou jsem prostě nechtěla mít sex. 

Když jsem s tím přišla za prvním gynekologem tady v Itálii, tak mi přišlo, že mě ani neposlouchá. Prohlédnul mě, řekl mi, že je všechno v pořádku, a bolesti, co mám, neví odkud jsou. Tak jsem šla za dalším doktorem, tentokrát ženou gynekoložkou. Ta mi řekla v podstatě to samé – prohlédla mě, všechno bylo v pořádku. Když jsem se ji znova zeptala na moje problémy se sexem, tak mi přišlo, že je to úplně normální, že je to něco, co může zažívat každá žena v 27 letech, že úplně ztratí chuť na sex, a že to není něco, s čím by se jako doktor měla zabývat, že to není žádný symptom. Jediné, co mi tedy doporučila, bylo, že jestli se nedokážu vzrušit a zvlhnout, mám používat lubrikační gel. Takže to, aby se penis dostal dovnitř, na to mi pomohla, ale že já nemám vůbec žádnou chuť, aby k tomu vůbec došlo, to nikoho nezajímalo.

Tak jsem šla za dalším gynekologem, tentokrát už na doporučení. Vlastně úplně ta samá situace – prohlédla mě, všechno bylo v pořádku, úplně ignoroval symptomy, které jsem říkala – že nemám chuť na sex a vynechává mi menstruace – mám prý ze stresu. Když jsem už odcházela od této doktorky s hysterickým pláčem, protože už v její ordinaci, když mi to řekla, jsem tam šla s nadějí, že mi konečně někdo pomůže, protože měla skvělé recenze a já jsem si už připadala jako blázen a bála jsem se, že přijdu o vztah, který mám. Bála jsem se, že mám nějakou nemoc, ale nevím, co to je. Doufala jsem, že mi někdo dá nějakou odpověď a ona mi zase řekla to samé. 

Žádný doktor mi nedokázal dát žádnou odpověď, která by pro mě byla nějak užitečná. Tak jsem začala hledat odpovědi sama. Dostala jsem se k něčemu, co je možná úplně jasné. Spoustě z vás, kteří jen posloucháte moje příznaky, to možná přijde neuvěřitelné, že to žádného z těch doktorů nenapadlo – že moje problémy jsou následkem nějakých hormonálních nerovnováh, což může způsobovat i všechny ty psychické potíže, protože hormony ovlivňují všechno v našem těle.

Takže jsem šla za dalším gynekologem, tentokrát to byl můj předchozí gynekolog v České republice. Šla jsem za ním už rovnou s tím, že si myslím, že mám nějakou hormonální nerovnováhu. Popsala jsem všechny moje problémy a chtěla jsem doporučení na testy hormonů. Na to on mi řekl, že to je úplně zbytečné, protože i kdybychom zjistili nějaké hormonální nerovnováhy, tak jediné, co on s tím může udělat, je napsat mi hormonální antikoncepci, kterou já dlouhodobě a celoživotně odmítám. Tím pádem je to zbytečné a vyhozené peníze za testy, protože on mi stejně nemůže pomoci. Tak jsem odešla a nechala si udělat testy hormonů sama. Testy hormonů vyšly úplně opačně, než by měly – ty, co měly být nízko, byly vysoko, a ty, co měly být stejné, byly každý úplně jiný. Tyto hormonální testy jsem přinesla dalšímu doktorovi, což byl už pátý gynekolog. No a on se na ty testy podíval, udělal mi ultrazvuk vaječníků a zjistil, že mám nějaké cysty na vajičnících. Podle těch výsledků a hormonálních nerovnováh mi diagnostikoval PCOS, což je syndrom polycystických ovárií. Když jsem se ho zeptala, co se s tím dá dělat, řekl hormonální antikoncepce. Tak jsem zaplatila dalších 200 euro za prohlídku, řekla na shledanou ale odcházela jsem konečně už s diagnózou, takže jsem byla nadšená, že konečně vím, co mi je. Nakoupila jsem si všechny možné knihy, poslechla jsem si pět různých podcastů na téma PCOS. A přesně jak jsem si myslela, PCOS se dá skvěle zvládat jen změnou životního stylu a stravy. Rozhodně se to nemá léčit antikoncepcí, ale o tom možná někdy příště.

Čím víc jsem si o PCOS zjišťovala, tím víc mi přišlo, že to vlastně vůbec není to, co mě trápí, protože spousta těch příznaků vůbec neseděla na to, co jsem cítila. Ani ty hormonální nerovnováhy vůbec nebyly tak, jak mají být, když máte PCOS, protože u PCOS jsou vysoké androgenní hormony, mužské hormony, které já jsem měla extrémně nízko, což ještě prohlubovalo to moje nízké libido. Kdybych jenom bez toho, abych si o tom nejdřív něco zjistila, začala brát nějaké doplňky stravy na PCOS, které by mi ty androgeny ještě snížily, když já už jsem je měla tak nízko, jen by to zhoršilo můj stav. Takže já už jsem si připadala úplně ztracená, protože jsem si myslela, že mám diagnózu. Začala jsem o tom zjišťovat všechno možné, měnit svůj životní styl, abych se možná úplně vyléčila. Došla jsem k závěru, že PCOS skoro určitě nemám, ale už jsem vůbec nevěděla, s kým to řešit. 

Mezitím se moje problémy ještě mnohem zhoršily, menstruace mi úplně přestala, takže několik měsíců jsem vůbec neměla menstruaci. Všechny bolesti, které jsem cítila, byly ještě horší. Další zvláštní věc, co se mi stala, byla, že mi hrozně vyrostla prsa, jako když vám holkám v pubertě rostla prsa, že to strašně bolí.  Takže bolesti prsou, bolesti po celém těle, nateklé nohy, nateklé ruce, přestala menstruace, a do toho moje psychické potíže byly tak hrozné, že jsem vůbec nedokázala normálně fungovat. Každý den jsem se budila s pláčem, neustále jsem měla hrozné záchvaty paniky, vůbec jsem nedokázala spát. Dokázala jsem usnout jenom, když jsem si dala vysokou dávku CBD, jinak jsem vůbec nedokázala usnout, protože jsem pořád byla v hrozné úzkosti, ale vůbec jsem nevěděla, z čeho. Během celé té doby jsem měla online psychoterapie, které mi bohužel nepomohly, možná to byla moc krátká doba, nebo mi styl terapeuta nevyhovoval, ale bohužel jsme se společně nikam nedostali, a já jsem na tom byla jenom hůř a hůř. To už bylo v zimě, když jsem se rozhodla odletět na několik měsíců do Mexika. Letěla jsem tam už s tím, že si najdu nějakou ceremonii s Ayahuascou, protože jsem s tím měla zkušenosti z minulosti a cítila jsem, že by mi to mohlo pomoct. Tyhle ceremonie dostaly mé psychické problémy na zvládnutelnou úroveň, zase jsem dokázala fungovat a deprese mi úplně přešly. K těmto ceremoniím se dostaneme v budoucnu v tomto podcastu, protože to vydá na několik samostatných epizod, ale chtěla jsem to zahrnout i do této první, aby bylo jasné, jak komplexní celá ta cesta pro mě byla.

Psychické problémy se hodně zlepšily, fyzicky jsem na tom ale nebyla o nic lépe. V té době jsem četla úžasnou knihu The Period Repair Manual od naturopatky a doktorky Lary Briden, kterou doporučuji, protože jsem se naučila tolik věcí o svém vlastním těle a o tom, jak ženské tělo vůbec funguje. Když jsem tu knihu četla, říkala jsem si, že tahle paní konečně ví, o čem mluví. Je úžasné, že vidí tělo holisticky jako obrovský fungující systém, kde všechno souvisí se vším, a chtěla jsem, aby mě prohlédla ona. Jeden malý problém byl, že Lara je australská doktorka a sídlí v Sydney. Napsala jsem její asistence, že bych chtěla online konzultaci s paní doktorkou, že zaplatím cokoliv, jen aby mě prohlédla. Asistentka mi odpověděla, že to je možné, ale bohužel paní doktorka má tříletou čekací lhůtu, takže si musím hodně počkat. Doporučila mi však další skvělou naturopatku, také z Austrálie, která dělá to samé, má stejné vzdělání a mají s ní skvělé zkušenosti. Řekla jsem, že to je super, a požádala o doporučení. Tak jsem se dostala k mojí naturopatce Kate, a to bylo něco úplně úžasného, protože jsem měla konečně pocit, že mě někdo poslouchá, že někdo bere všechno, co se mi děje, v potaz, že to všechno vidí jako jeden celek, kde všechno souvisí se vším. Ona mi také řekla, že určitě nemám PCOS. 

 

Teď zpátky, jak je možné, že mi ten doktor diagnostikoval PCOS. Bylo to proto, že dříve stačilo pro diagnostikování PCOS, aby žena splnila dvě ze tří kritérií: že přestane menstruace, že má cysty na vaječnících a že má vysoké androgenní hormony. U mě stačilo, že mi přestala menstruace a měla jsem cysty na vaječnících, takže to bylo automaticky PCOS. Ale nová kritéria, ta jediná správná, jsou, že musí být vždycky splněno, že máte vysoké androgenní hormony, a k tomu buď vynechává menstruace, nebo máte cysty na vaječnících, nebo obojí. Takže dvě kritéria musí být splněna také, ale jedno z nich musí být vždy vysoké androgenní hormony. Kate mi tedy řekla, že PCOS určitě nemám, nechala mě udělat spoustu dalších testů a četla v těch testech jako v mapě. Tohle souvisí s tímhle a tohle s tímhle, a proto mám tyto potíže. Viděla v mých testech a příznacích přesně, co by to mohlo být. Řekla mi, že to je nějaký problém s autoimunitou, takže mě nechala testovat na různé autoimunitní nemoci. Nebo to mohly být unavené nadledvinky, a také doporučila udělat magnetickou rezonanci mozku, protože by to mohl být nádor mozku. Bohužel tohle byla ta možnost co se potvrdila.

Celá cesta k diagnóze, od prvních příznaků do momentu, kdy jsem dostala výsledky magnetické rezonance, trvala rok a půl, během kterého jsem se cítila jenom hůř a hůř. Chodila jsem od lékaře k lékaři, všichni mi neustále říkali, že mi nic není, že jsem zdravá, že to mám ze stresu. Opakovala jsem jim, že když to všechno začalo, žádný stres jsem neměla, ten mám až teď, z toho, že mi všichni říkají, že sem zdravá, když já cítím, že jsem nemocná. 

Byl to nezhoubný nádor mozku - prolaktinoma. Je to typ nádoru, který se tvoří na hypofýze, mezi obočím, ale hluboko v lebce. Hypofýza produkuje spoustu hormonů a ten nádor tlačil na hypofýzu, což způsobovalo, že produkovala hormony jinak, než by měla. Prolaktinoma je navíc nádor, který sám produkuje hormon prolaktin, který se tvoří hlavně během kojení a po porodu, a snižuje libido a chuť na sex, což způsobovalo mé problémy. Když jsem dostala tuto diagnózu, byla jsem zrovna v Nepálu, a tak jsem hned volala svému příteli Vitorovi. Ten, jako vždy, hned přešel od problému k řešení, začal se mě ptát, jestli jsem už napsala Kate o další schůzku, jestli jsem se objednala k doktorce, a že to hned vyřešíme. Řekla jsem mu, že jsem právě zjistila, že jsem vážně nemocná, a potřebuji chvíli být jenom nešťastná, brečet a nesnažit se to hned vyřešit. Když jsem to řekla, tak se taky rozbrečel. Já jsem pak plakala celý den a celou noc, až jsem z toho usnula. Následující den, když jsem se probudila, to všechno neštěstí bylo najednou pryč a cítila jsem zvláštní klid v duši a pocit, že se prostě dokážu uzdravit.