#14 Flow states pro zvýšenou produktivitu a jak na jejich vlně proplout až k uzdravení
Krásný den, moje jméno je Karolina a já vás vítám u mého podcastu Heal Yourself, kde s vámi budu sdílet moji vlastní cestu za uzdravením spolu se zkušenostmi, které jsem nazbírala jako průvodce na cestě uzdravení těla i duše ostatních, tak aby i vy jste mohli uzdravit sami sebe.
Vstoupit do flow znamená dostat se do stavu plného soustředění, lehkosti a inspirace. Povím vám, jak tento stav využít nejen pro vyšší produktivitu, ale také jako nástroj pro vlastní uzdravení a seberozvoj.
Dnešní epizodu začnu dalším nádherným příběhem, který ukazuje, jak naše diagnóza může být vlastně to nejlepší, co se nám kdy stalo, a nasměrovat nás v životě tím správným směrem.
Je to příběh Steven Kotler, mezinárodně uznávaného autora bestselleru Stealing Fire anebo The Art of Impossible. A i jeho příběh začíná obrovskou osobní tragédií, kdy Steven byl tři roky připoután k posteli, měl Lyme disease. Česky jsem našla, že je to limská borelióza. Je to chronická nemoc, která na různé lidi působí jinak, ale zrovna jeho verze byla hodně agresivní a on byl neustále unavený, vlastně vůbec nedokázal fungovat, byl absolutně závislý na ostatních.
Po několika letech už to s ním vlastně doktoři vzdali a řekli mu, že se nejspíš už nikdy nedokáže uzdravit a že takhle musí žít do konce svého života, vlastně připoutaný na postel, úplně závislý na pomoci ostatních.
A on sám popisuje, že v ten moment už přemýšlel o sebevraždě, protože nechtěl takhle dál žít. Přišlo mu, že jeho existence v takovém případě je vlastně úplně zbytečná, jenom přidělává ostatním starosti.
A on popisuje, že jednoho dne ho navštívila kamarádka a řekla mu, že s ním musí jít surfovat. A on na ni koukal jako na blázna, protože říkal: „Já ani nevstanu z postele, ani nedojdu sám na záchod, jak můžu jít surfovat, ty jsi úplnej blázen.“
Ale ona se prostě nedala říct a furt si stála za tím, že prostě musí jít s ní surfovat a že je to pro něj životně důležité a že prostě musí.
A tak on nakonec si říkal, tak co jako, je to jedno, nemám co ztratit, klidně můžu jít surfovat, jenom jí můžu ukázat, že prostě rozhodně surfovat nemůžu.
No a tak ho ještě s pomocí dalších přátel dovezli na pláž, dotáhli ho k tomu surfu a pomohli mu doplavat na ten lineup, na tu vlnu.
On říkal, že byl zrovna den, kdy ty vlny byly malinký, takže to vlastně nebylo tak těžký, ale on pořád byl vlastně nehybnej, nemohl vlastně dělat vůbec nic, takže vůbec nebylo jasný, jak by měl surfovat.
A najednou přišla vlna a on, jako kdyby najednou vystoupil ze svého těla, jako kdyby to najednou nebyl on. Ta bolest úplně zmizela, on najednou otočil ten surf, začal pádlovat, postavil se na ten surf a odjel tu vlnu.
A všichni úplně nevěřícně koukali a on sám vlastně nepochopil, co se vůbec stalo.
V ten moment říkal, jako kdyby to ani nebyl on, jako kdyby najednou to jeho nemocné tělo najednou nebylo nemocné a dokázalo udělat tuhle věc, jako kdyby v ten moment vlastně ta nemoc neexistovala.
Nebyl tam žádný stres, žádná úzkost, žádná minulost ani budoucnost, jenom ten přítomný moment a ten moment, kdy on surfoval.
On teda odjel tu jednu vlnu, pak se zase úplně zhroutil a nedokázal už ten den dělat nic a musel se odvést zpátky.
Ale to, že po třech letech se vlastně dokázal vůbec postavit na svoje vlastní nohy a odjet vlnu na surfu v momentě, kdy on nedokázal vlastně dělat sám vůbec nic, mu nedalo spát.
A on byl vědec. A samozřejmě to, že surfování by vás mělo vyléčit z chronické nemoci, v té době nebylo vůbec nijak zakotvené ve vědě. Vlastně vědecky to byl zázrak, co se stalo.
A on pokračoval dál. Vždycky, když se dal trochu dokupy, tak zase jel na tu pláž, třeba ten den už dokonce chytil dvě vlny, pak zase naprosté vyčerpání a musel domů.
A takhle pořád dokola.
A vlastně za půl roku on se úplně vyléčil. Ta nemoc, ta chronická nemoc, vlastně úplně zmizela a on byl úplně v pořádku.
Z momentu, kdy mu řekli, že už pro něj není žádná záchrana a že takhle připoutaný na posteli bude umírat pomalu, se za půl roku dostal do momentu, kdy byl najednou úplně zdravý, dokázal dělat všechno.
A jediné, co změnil, jediné, čím se léčil, byl ten stav flow.
…A pro něj samozřejmě to bylo něco tak neuvěřitelného, co se stalo, ale věděl, že se to stalo, věděl, že to dokázal, protože to byla realita jeho těla, a tak zasvětil svůj život tomu, aby zkoumal, co bylo to, co mu pomohlo, co bylo to, co ho vyléčilo, a ta věc, ten stav vědomí, byla flow.
A v té době jsme toho o flow ještě moc nevěděli, teď už toho víme spoustu a víme, že to je stav úplného maximálního soustředění na jednu věc a moment, kdy se z nás stanou vlastně nadpřirozené bytosti, kdy my najednou dokážeme věci, které by normálně nebyly možné, kdy my najednou dokážeme mluvit plynule, dát nějaký proslov, kdybychom nebyli v té flow, tak bychom něco takového vůbec nezvládli.
Když jsou sportovci ve flow, tak podávají neuvěřitelné výkony, když jsou umělci ve flow, tak najednou hrají na piano jako z jiného světa.
Tohle je flow, tenhle moment, kdy my jsme tak absorbovaní tou činností, kterou děláme, že všechno ostatní zmizí, čas zmizí a my jsme jenom ta činnost.
I naše ego zmizí, naše osobnost zmizí, naše obavy zmizí, takový ten hlas v hlavě, co nám říká „tohle nedokážeš“, „tohle ti nejde“, „teď jsi to zkazil“, „teď si všichni myslí, že jsi blbě“, ten tam vůbec není a vy jste jenom soustředění na tu činnost a pokud dáváte proslov, tak ta slova jenom plynou skrz vás ven, jako byste to ani neříkali vy, jako by nějaká další síla dělala tu věc, kterou děláte vy za vás.
A flow je na škále, takže ty základní stavy flow jste určitě každý z vás někdy v životě už zažili, je to ten moment, kdy vy se na něco tak soustředíte a najednou třeba zapomenete, že máte hlad, zapomenete, že potřebujete jít na záchod, zapomenete, kolik je hodin, najednou čas plyne a vy ani nevíte jak.
Může to být právě třeba, když jste úplně zabraní do nějaké hry, třeba do sportu, může to být, když se úplně zaberete do nějakého úkolu, do nějaké práce.
Já třeba mám flow hodně často, když učím.
Když učím jógu, když učím meditaci, čím delší ta hodina je, tím víc se do té flow dokážu dostat, proto třeba na mých retreatech já učím většinou dvě hodiny a víc ty lekce, právě protože i pro mě samotnou ten zážitek potom dokáže být až regenerativní.
Já vlastně pracuju, ale ta práce mě vůbec nevyčerpává, ba naopak, mě to nabíjí.
Já kolikrát, když začínám učit a jsem taková unavená, třeba už toho mám za sebou hodně a té energie už není tolik, tak po té lekci se kolikrát cítím mnohem líp než před ní, právě protože jsem byla v té flow.
A ta flow pro nás je na úrovni mozkových vln úplně stejná jako hluboká meditace.
A aby se dokázali dostat do flow, má to několik jasně daných podmínek.
Takže zaprvé to musí být nějaká nepřetržitá činnost, musíme mít možnost mít nepřetržitou pozornost na tu jednu věc, což třeba právě já, když učím jógu, meditaci, když vedu nějakou hodinu, tak tahle podmínka je tam vždycky splněná, protože já nemám možnost najednou si vzpomenout, že se chci podívat na mobil, jako učím lekci, tím pádem mě to ani nenapadne, tu pozornost něčím přerušovat a jsem stoprocentně soustředěná na lidi, co jsou v té hodině.
Takže musím během toho, co vysvětluju, co mají ostatní dělat, dávat pozor a sledovat všechny v té lekci, jestli to dělají správně, pokud ne, tak jít a opravit je, zároveň při těch lekcích hraju na různé nástroje a vždycky to synchronizuju i s hudbou, která hraje, takže si dávám pozor, aby ta hudba šla zároveň s tím, co já učím, a potom samozřejmě dávám pozor na to, aby když ukazuju nějaké pohyby, tak aby to, co říkám, dávalo smysl s tím, co ukazuju, aby když zvedám pravou ruku, říkala jsem pravou ruku.
Zároveň do toho dávám pozor na to, jak dýchám a na to, jak říkám, aby ostatní měli dýchat.
Je tam spousta věcí, na které já se musím zaměřit, a právě protože tam je tolik věcí, já ze začátku, když jsem začínala učit, tak jsem rozhodně ve flow nebyla, a tohle je úplně normální, když jsme v něčem začátečníci, tak je hodně těžké hned v tom sklouznout do flow, protože tam máme spoustu pochyb, jsme nervózní a vlastně ta věc je skoro až trošku nad naše síly.
Je nad naše síly se do toho úplně uvolnit, protože těch věcí je hodně a my ještě nemáme tolik zkušeností na to, abychom byli tak sebevědomí v tom, co děláme, abychom v tom mohli jen tak plynout a být v té flow.
Takže já dřív jsem rozhodně ve flow nebyla a byla jsem z té lekce vystresovaná a na konci té lekce jsem byla unavená, protože jsem byla většinu času ve stresu.
I když to třeba rozhodně nebylo vidět na venek, já jsem uvnitř rozhodně nebyla v tom stavu, kdy všechno plyne jednoduše, a jely mi tam různé myšlenky, kdy jsem se třeba přeřekla, tak mě to ještě víc shodilo a ještě víc jsem si nebyla sebou jistá.
A teď vlastně, i když jsem ve flow, nestane se, že se nikdy nepřeřeknu, občas něco spletu, ale hned třeba vím, jak si z toho udělat srandu a jak vlastně z toho, že jsem se spletla, ještě udělat vtip, aby se ostatní zasmáli, a kolikrát to ještě zlepší tu hodinu, a vůbec mě nenapadne si říkat, že jsem magor, že jsem řekla pravá místo levá, je to úplně jedno a už mi to flow nedokáže rozhodit.
Takže první podmínka je nepřetržitý blok času, kdy se můžeme soustředit na jednu věc.
A druhá podmínka, kterou já už jsem tady trošku popsala, je, že ta věc musí být přesně na pomezí mezi výzvou, mezi nějakou challenge, takže musí to být náročné. Já kdybych třeba učila tu samou flow pořád dokola, tu samou flow jógy, tak už se do té flow nedostanu tak jednoduše, protože už to pro můj mozek nebude výzva, nebudu muset tolik dávat pozor, ale začnu sklouzávat třeba do nějakých myšlenek.
Ale já, když ty sekvence pořád obměňuji a každá sekvence, kterou učím, je alespoň něčím jiná, tak mě to právě udržuje v té flow, protože je to pro mě větší výzva. Ale zároveň to nesmí být taková výzva, aby to pro nás byl stres.
Takže to se většinou stane až po nějaké době, když jednu věc děláme opakovaně a už se v tom staneme sebevědomí, už víme, že je to něco, co umíme. V práci, když dělám něco poprvé a šéf na mě kouká, tak je malá pravděpodobnost, že u toho budu ve flow, protože jsem nervózní a dělám to poprvé, takže ten stres ještě není vyvážený tou výzvou.
Ale když už to potom děláme delší dobu, a zároveň to není monotónní, musí tam být pořád nějaká výzva, takže je to něco, v čem už jsme sebevědomí, víme, že to umíme, víme, že jsme v tom dobří, ale zároveň třeba řešíme nějaký nový problém.
Zároveň třeba když hraju na klavír, tak vím, že umím hrát na klavír, ale hraju třeba nějakou novou skladbu nebo hraju před velkým publikem, což je zase nová výzva pro mě, a to udržuje tu moji pozornost ve stoprocentním soustředění.
Při tom surfování třeba každá vlna je jiná. Vám se skoro nikdy nestane, že chytnete vlnu a řeknete si: „Jo, ta je úplně stejná jako ta předtím.“ Každá vlna dává trošku jinou výzvu a samozřejmě čím se potom v surfování zlepšujete, tak hledáte podmínky, které jsou ve srovnání s tím, kde vy jste v tom surfování.
Takže čím jste lepší, samozřejmě jdete na větší vlny a je to vždycky trošku větší výzva, ale když už jste v momentě, kdy ten surf máte tak zažitý a víte, co dělat, tak v ten moment, když chytnete tu vlnu, tak veškerá vaše pozornost musí být ve vašem těle na té vlně.
Tam nemůžete udělat chybu, jedna chyba a smete vás to, takže veškerá pozornost je na to, co děláte, ale zároveň už jste v tom dobří, už víte, že tu vlnu dokážete sjet, nezpůsobuje vám to stres, neklepete se tam na tom surfu, protože víte, co máte dělat, a zase je to ta flow.
Ten perfektní balanc mezi výzvou a dovedností. Tam, kde se to potká, tam my vstoupíme do té flow.
Vittorio třeba, jak už medituje dlouho, tak se potom snadněji dostává do těch meditačních stavů mysli i mimo meditaci a jemu se teď strašně často stává, že je třeba v kanceláři, celý den pracuje, někdo má fakt dlouhé pracovní dny, klidně až čtrnáct hodin denně, a pak se vrátí zpátky, a vy byste čekali, že bude úplně vyčerpaný.
On je unavený, ale není úplně sedřený po tolika hodinách práce a když se potom podívá na graf, vlastně v jakých stavech vědomí byl, protože on má ten Oura prsten, který mu to sleduje, tak třeba zjistí, že byl šest hodin permanentně v meditaci, i když byl v kanceláři a pracoval.
Ale bylo to právě většinou v momentě, kdy je třeba na nějakém meetingu, který trvá nepřetržitě několik hodin a musí tam vyřešit nějaký složitý problém.
Je to vlastně výzva pro něj, je to třeba něco nového, něco musí rozhodnout, něco musí vyřešit, takže je tam ta výzva, ale zároveň on už je tak sebevědomý v tom, co dělá, a ví, že je v tom dobrý, že se do toho dokáže úplně uvolnit a vlastně mu to nezpůsobuje stres.
A pro něj, pro jeho mozek, a i vlastně na tom grafu je to vidět, je to, jako kdyby těch pět, šest hodin seděl v meditaci, ale on vlastně pracoval.
A je to vlastně úplně stejné, jako když já jsem popisovala, že já na konci té lekce se cítím ještě víc nabitá energií než na začátku, i když vlastně dělám spoustu věcí, hýbu se, mohlo by to být rozhodně vysilující, ale právě proto, že jsem v takovém stavu vědomí, kdy pro můj celý systém my vlastně hluboce meditujeme.
My jsme v hlubokém stavu meditace, což je extrémně regenerační stav, ve kterém můžete být, nabije vás to energií, jako kdybyste si hluboce odpočinuli, jako kdybyste hluboce spali celou dobu, ale vy jste produktivní.
Vy vlastně děláte něco produktivního, ale zároveň u toho odpočíváte, což je taková síla umět navozovat tyhle stavy flow víc a víc, protože pak dokážete cokoliv.
Pak opravdu, i když pracujete víc, tak najednou si neubíráte sami ze sebe, vás to dokonce nabíjí a ta práce je na úplně jiné úrovni.
Já, když se během té hodiny dostanu do flow, tak ta lekce prostě plyne úplně jinak, já se dokážu úplně jinak napojit na ty lidi, co jsou v té hodině, já úplně jinak dokážu reagovat na různé věci, úplně jinak působí moje přítomnost, úplně jinak působí můj projev, úplně jiná energie jde ze mě.
A to je vlastně to samé jako u Vittoria, v té flow dokáže najednou přijít na mnohem lepší řešení, na mnohem kreativnější nápady právě proto, že má úplně vypnutou mysl, úplně vypnutý pojem o čase a je jenom v tom problému.
A ta kvalita práce je taky mnohem lepší a zároveň vás to ani nevysiluje, ale dokáže vás to na druhou stranu nabít, což je opravdu super-schopnost.
Jak vy poznáte, že jste ve flow, tak zaprvé, když jste v té flow, tak to vlastně nepoznáte, protože kdybyste si najednou uvědomili, že jste ve flow, tak v ten moment jste z té flow vlastně venku, protože se zapne vaše mysl.
Vy většinou poznáte, že jste byli ve flow až zpětně, když se podíváte na to, jak proběhla ta věc a zjistíte, že jste vůbec neměli pojem o čase.
To je jedna věc.
A je to na různých úrovních, vy buď opravdu ani nevíte, že ten moment proběhl, jako kdyby čas neexistoval, a může uplynout i několik hodin a vy ani nevíte, že se to stalo, anebo ten čas najednou ubíhá jinak.
Dalším znakem flow je naprosté soustředění, úplná absorbce vašeho já tím, co děláte, ta činnost a vy se stanete jednou věcí.
Právě Steven Kotler v jednom podcastu říkal, že když surfaři říkali, že se stali tou vlnou, tak si lidé mysleli, že to jsou jenom zhulení surfaři, ale oni se opravdu stanou tou vlnou, to je ta flow.
Vy se opravdu stanete tou činností, najednou tam není nic, co by oddělovalo vás a to, co děláte, vy jste v jednotě s tím, co děláte.
A jak se stanete tou činností, tak úplně zmizí vaše self-awareness, body-awareness, vlastně vy se stanete tou činností a vy zmizíte.
Najednou tam není žádné já, které by vás trápilo myšlenkami, vaše ego zmizí, vaše obavy zmizí a i vaše tělo, najednou potřeby vašeho těla přestanete cítit.
Pokud máte bolest, najednou ji necítíte, pokud jste měli hlad, najednou ho nemáte, pokud se vám chtělo na záchod, najednou se vám nechce, protože to tělo tam najednou není, je tam jenom ta činnost.
A teď zpátky k příběhu Steven Kotler, jak je teda možné, že ho tenhle stav vědomí dokázal úplně vyléčit.
Flow funguje velmi podobně jako hluboká meditace a v hluboké meditaci nemůžete být ve stresu, stres, úzkost i deprese v ten moment mizí, vy jste jenom přítomnost a v přítomnosti stres neexistuje.
Takže všechny stresové hormony, jako adrenalin a kortizol, se snižují, zároveň se zvyšuje produkce serotoninu, dopaminu a endorfinů a tyhle látky podporují náš imunitní systém, pomáhají tělu, aby se samo léčilo.
Zároveň, jak se sníží chronický stres, tak se sníží i chronický zánět a právě u Lyme disease hraje chronický zánět obrovskou roli.
Takže i aktivita může být léčivá, pokud nás dostane do flow.
A tak se snažte vytvářet podmínky pro flow ve vašem každodenním životě, snažte se optimalizovat věci, které děláte tak, aby to byla vždycky trochu výzva, ale ne tak velká, aby vás to stresovalo, abyste se do flow dokázali dostat co nejčastěji.
Meditujte, protože čím víc tenhle stav trénujete v meditaci, tím snazší pro vás bude se do něj dostat i během dne.
A pokud byste chtěli tuhle flow kultivovat ještě víc do hloubky, tak v dnešní epizodě mám pro vás meditaci, vizualizaci, která vám pomůže se do flow dostat a umět ji navodit, dá se říct, na povel.
Je to vizualizace, kterou si můžete pouštět třeba po cestě do práce, abyste už do té práce vstoupili v úplně jiném stavu vědomí, v úplně jiném soustředění, tak abyste mohli podat výkon na vrcholu vašich schopností, tak aby vás vaše práce nevyčerpávala, ale naopak nabíjela, tak abyste měli úplně jiná kreativní řešení pro věci, na kterých pracujete.
Takže tuhle vizualizaci najdete zase jako vždy v popisku dnešní epizody, doufám, že si ji užijete.
A já vám moc děkuji za poslech, moc děkuji i za všechny krásné zprávy, krásnou zpětnou vazbu a já mimo online tvorby pořádám i Heal Yourself retreaty, ten příští bude zase tady v Itálii, v nádherném prostředí.
To místo je neuvěřitelné, vždycky se tam sejde úplně neuvěřitelně úžasná skupina, nádherná energie a může to být opravdu transformační týden plný hojení, plný klidu, pro mnohé, jejich slovy, ten nejvíce transformační týden jejich života, ten nejlepší týden jejich života.
Je to možnost, jak se víc poznat, jak se víc napojit na sebe.
Takže pokud byste se chtěli přidat na jeden z mých retreatů, v popisku najdete aktuální termíny, na které se můžete přihlásit.
Já do vytváření těch pobytů dávám celé své srdce, opravdu kus sebe a je to ten nejlepší způsob, jak to učení, které já tady předávám prostřednictvím online kurzů, prostřednictvím těchto podcastů, to, co se snažím předat, opravdu zažít naživo v hodně intenzivní formě.
Protože my jsme tam vlastně týden všichni společně, společně jíme, společně děláme všechno a ten rozvrh je navržený tak, aby tam bylo i spoustu času na odpočinek, protože spousta z vás si tam jede hlavně odpočinout, odpojit se od každodenního života, ale zároveň aby vás to opravdu intenzivně pohltilo a aby vám to dalo maximum toho, co já vám během toho týdne dokážu osobně předat.
Tak jo, já vám moc děkuji za poslech a moc se těším zase příště, naviděnou, naslyšenou a možná třeba i osobně.
S láskou,
Karolína
Meditaci k dnešní epizodě najdete ZDE.
(stačí zadat e-mail a meditace Vám přijde do schránky)