#13 Návod na štěstí: 5 vědecky ověřených návyků, které vás udělají šťastnější

Existuje něco jako návod na štěstí? Ano – a je podložený výzkumy. V téhle epizodě sdílím 5 konkrétních návyků, které můžete začít praktikovat hned a které mají sílu změnit kvalitu vašeho života a udělat vás šťastnější.

Krásný den, moje jméno je Karolina a já vás vítám u mého podcastu Heal Yourself, kde s vámi budu sdílet moji vlastní cestu za uzdravením spolu se zkušenostmi, které jsem nasbírala jako průvodce na cestě uzdravení těla i duše ostatních, tak aby i vy jste mohli uzdravit sami sebe. Existuje něco jako návod na štěstí? Ano, a je podložený výzkumy. V téhle epizodě sdílím pět konkrétních návyků, které můžete začít praktikovat hned a které mají sílu změnit kvalitu vašeho života a udělat vás šťastnější.

Vypadá to, že neustálý ekonomický růst a stále více peněz nás nakonec nedokáže udělat šťastnější. A už na to máme i vědecká data. Mluví o tom takzvaný Easterlinův paradox, který říká, že když dosáhneme určité úrovně blahobytu, která je vlastně docela nízká. Je to úroveň, která zajistí, že máme pokryté všechny naše základní potřeby. Máme kde bydlet, máme každý den co jíst, můžeme si dovolit základní lékařskou péči, můžeme si dovolit vzdělání. Tak pokud dosáhneme téhle úrovně, tak růst bohatství nad tuhle úroveň už dál nezvyšuje naše štěstí. A občas se může s rostoucím bohatstvím to subjektivní štěstí dokonce snižovat. A je to jev, který pozorovali znovu a znovu v různých ekonomikách světa. Je to něco, co opravdu platí.

A když nás tedy peníze nedokážou udělat šťastnější, co můžeme udělat, abychom žili šťastný a naplněný život? Protože i když my zažíváme stále větší a větší blahobyt a objektivně se máme stále lépe a lépe, tak navzdory tomu roste i míra depresí, míra úzkostí, míra subjektivního neštěstí a míra toho, že se cítíme osamělí.

Na Harvardské univerzitě zkoumali různé aspekty života, které potom způsobují subjektivní štěstí. A přišli na spoustu různých věcí, ale jedna z nich opravdu převyšovala všechny ostatní a velkou měrou určovala to, jak spokojení a šťastní budeme během svého života. A zkuste se teď zamyslet, jestli vás napadne, co to bylo. Byly to vztahy. Byla to hloubka a kvalita vztahů ve vašem životě. Takže stabilní, dlouhodobé, kvalitní a hluboké vztahy byly tím největším předpokladem pro šťastný a spokojený život.

A tak první zvyk, který můžete zapojit do svého každodenního života, je nějaká forma propojení se s ostatními. Pokud s někým žijete, tak se můžete zaměřit na právě ten vztah s vaším spolubydlícím nebo s vaším partnerem, s vaším kamarádem, kamarádkou, a prohlubovat tenhle vztah. Pokud můžete do toho propojení zapojit i dotek, opravdové objetí, tak jenom to generuje obrovské množství oxytocinu, který prohlubuje pocit napojení, sounáležitosti a i pocit spokojenosti a štěstí.

Zase vědci vyzkoumali, že aby objetí mělo všechny tyhle benefity a opravdu uklidnilo náš nervový systém, vyplavilo dostatečné množství oxytocinu, tak to objetí by mělo trvat alespoň 20 vteřin. Takže opravdu dlouhé objetí, kdy my se zaměříme na toho druhého člověka a když prožíváme to objetí, prožíváme opravdu jenom to. Nemáme už mysl někde jinde v tom, co budeme dělat potom, ale opravdu se zaměříme na tu blízkost té druhé osoby.

Celkově jenom se propojit úsměvem s někým. Když s někým žijete, první, co můžete udělat, když ho uvidíte ráno, je usmát se, popřát krásné ráno, zeptat se, jak se ten člověk vyspal. A pokud žijete sami, tak můžete pravidelně někomu zavolat, propojit se s někým tímhle způsobem nebo se snažit každý den alespoň vyjít z domu a mít nějakou osobní interakci. Čím hlubší tahle interakce, tím samozřejmě lepší.

Úžasné jsou na to nějaké skupinové sporty, zajít třeba na jógu do skupiny, kam chodíte často, takže už tam znáte ty lidi, skupinový tanec nebo cokoliv dalšího, co vám pomůže propojit se s ostatními. A těch vztahů nemusí být hodně. V téhle studii přišli na to, což asi nikoho nepřekvapí, že mnohem důležitější než kvantita těch spojení a těch vztahů je jejich kvalita, hloubka a stabilita. Aby to byl takový pilíř ve vašem životě, tenhle vztah, abyste se nemuseli bát, že tam ten člověk dneska je a zítra už tam nebude. Aby to byla nějaká kotva ve vašem životě.

A tyhle vztahy potom drží všechno ostatní. Takže i když někde jinde máme problémy, když někde jinde se něco sype, to, že máme hluboké, dlouhé, stabilní vztahy, potom dokáže podržet celý náš život, když zrovna věci nejdou tak, jak by měly, a udržet to naše subjektivní štěstí na určité úrovni i v momentech, kdy život může být třeba náročný.

Další věc, která dokáže pravidelně zvýšit naše subjektivní štěstí, je pohyb. To je něco, co naše tělo miluje, celý náš nervový systém miluje. Pohyb nemusí být nic nějak náročného, stačí opravdu jenom chůze. Chůze je tak příjemný a nenásilný pohyb pro celé naše tělo a my jsme se vyvinuli tak, že jsme pořád někam chodili, jsme pořád byli v pohybu a naše tělo ten pohyb potřebuje na spoustu dalších procesů. Na pohyb našeho lymfatického systému, na to, aby dobře fungoval ten oběhový, na to, aby dobře fungovaly orgány.

Vaše tělo miluje pohyb a když mu ho dáte, tak vás odmění tím, že se budete cítit dobře. Takže pohyb vyplavuje endorfiny a endorfiny jsou hormony štěstí, hormony blaženosti.

Je ale strašně důležité, aby to byl pohyb, který vás bude bavit, protože když se do toho budete muset nutit, tak to vaše štěstí zase tak moc nezvýší a spíš vás to otráví. Samozřejmě někdy na začátku se musíme trošku pushnout, abychom začali něco nového, ale pokud se neustále tlačíte do věcí, které vás spíš otravují, tak to zrovna na to štěstí nebude mít moc velký dopad.

Spoustu lidí miluje chodit do fitka, fakt je to baví. Baví je tam ta komunita, ten trenér. Mě třeba fitko vůbec nebavilo a brala jsem to jako něco, co vlastně všichni dělají, takže já bych taky měla chodit do fitka. Ale pak mi došlo, že já tam vlastně používám jenom jogovou podložku a občas běhací pás. A jogovou podložku můžu používat i doma nebo v parku a zaběhat si můžu taky jít někam ven.

Takže mě třeba fitko spíš otravovalo, ale pro spoustu lidí to může být právě ta komunita a to prostředí, které baví. Spoustu holek baví tancovat, třeba i na podpatcích nebo třeba pole dance.

Pro mě tenhle pohyb, který mě vyloženě baví, je samozřejmě yoga, ale i tam občas někdy vstanu a je to takové, že trošku se musím donutit, abych teda šla na tu podložku. Když potom dělám tu yogu, tak mě to samozřejmě hrozně baví a cítím se skvěle.

Ale něco, do čeho se nemusím vůbec někdy nutit, je surf. Já to tak miluju a to v tom vlastně nejsem vůbec dobrá. Já vlastně ještě vůbec neumím surfovat, ale to mi vůbec nezabraňuje v tom, abych si to užívala.

Surf je něco, do čeho já mám tolik energie a je to úplně jedno. Mě většinou, když začnu surfovat vždycky po tom roce, když jsem zpátky v Evropě, kde nesurfuju, tak když začnu, tak mě bolí celé tělo. Vždycky mě bolí úplně ramena, záda, všechno mě bolí, ale je mi to úplně jedno.

Já prostě každý den vždycky ráno se vzbudím a nejradši chodím surfovat ráno, ještě při východu slunce, když tam nejsou žádní lidi. Takže jenom poslouchám ten zvuk vln. Pro mě to je úplně nejkrásnější dynamická meditace, která existuje.

Miluju, že si nemůžu vzít s sebou telefon. Prostě i kdybych chtěla. Občas jsem na tak nádherném místě a jsem tam na tom surfu a teď vychází to slunce a já si říkám: Ježiš, já bych si to tak ráda natočila. Ale pak si říkám: Ne, prostě si to jenom užívej. Jenom se na to dívej svýma vlastníma očima a vnímej ten přítomný moment bez toho, abys to musela někam ukládat pro příště nebo abys to mohla sdílet.

Zároveň na tom surfu musíte pořád dávat pozor. Tam není moment, kdybyste se mohli jen tak ztratit v myšlenkách a přemýšlet nad něčím. Tam pořád musíte pozorovat vlny. Jestli tahle vlna je dost dobrá na to, abyste ji mohli sjet, nebo jestli je moc velká, jestli musíte plavat proti ní nebo se někam přesunout. Protože jakmile ztratíte pozornost, tak vás ta vlna prostě smete.

Takže já miluju to, že pořád musím být zaměřená na ty vlny. A potom, když opravdu chytnu tu vlnu a jedu i klidně jenom pár vteřin, tak to je tak nádherný pocit.

A moc bych vám přála, abyste našli něco takového, co udělá pohyb něčím, co ani nebudete vnímat jako pohyb, jako něco, co musíte dělat, aby vám bylo dobře. Ale je to jen takový byproduct něčeho, co děláte, milujete to a hrozně vás to baví.

Samozřejmě pokud ten pohyb můžete dělat ještě někde v přírodě, tak pobyt v přírodě je další věc, která zase zvyšuje subjektivní pocit štěstí.

Takže ten surf, to je pro mě úplně dvě mouchy jednou ranou. A já se snažím svůj život čím dál tím víc strukturovat tak, abych mohla být někde v teple u oceánu na nějakých dobrých vlnách. Protože máme taky vlny tady v Itálii, ale není to úplně ono.

Takže u nějakých krásných příjemných vln co nejvíc to jde, protože opravdu cítím, jak moc šťastnější jsem, když můžu surfovat každý den.

Na výčtu těchto každodenních návyků, které vám dokážou zvýšit subjektivní pocit štěstí, rozhodně nemůže chybět pravidelná meditace.

Meditace vám dokáže dát jiný pocit štěstí. Pocit štěstí, který není závislý na věcech zvenčí. A pro mě je to úplně ten nejdůležitější pocit štěstí.

Je to takový ten pocit úplně pod vším, co se děje. Pocit, kdy jsme si jistí, že všechno je v pořádku. Takový pocit harmonie a klidu.

A pravidelná meditace je něco, co tenhle neustálý pocit pohody, nezávislý na tom, co se děje okolo nás, dokáže navodit.

Může to být právě ta kotva, ten pilíř, který nás udrží, i když nějaká z těch dalších důležitých věcí třeba zkolabuje.

Například člověk, který je nám hodně blízký a který nám způsobuje to štěstí, může najednou odejít. To se může stát. Ale když my máme tenhle pocit pohody a klidu, který je tam nezávisle na tomhle člověku, tak nás dokáže udržet tak, aby nás to nehodilo do úplné deprese, ale udrží nás někde ve středu, odkud my se potom zase můžeme odrazit zpátky do toho úplného štěstí.

Tady můžete začít i něčím úplně jednoduchým. Klidně jenom dvě minuty se soustředit na váš dech, na pocity ve svém těle.

Já na YouTube mám takovou dvouminutovou meditaci. Je to paradoxně úplně ta nejúspěšnější meditace, kterou jsem vydala. Ta nejkratší.

Já budu určitě ráda, když to jednou i trošku prodloužíte, aspoň na 5, 10 nebo třeba dokonce těch 20 minut. Ale i ty dvě minuty, pokud je děláte opravdu pravidelně každý den, když každý den se na chvíli zastavíte a přenesete svoji pozornost do přítomného okamžiku, tak dlouhodobě to dokáže dělat divy celkově ve vašem životě. Ale pokud se zaměříme přímo na ten pocit štěstí, tak dlouhodobě rozhodně pocítíte změnu.

Další věc, u které nám v tomhle případě její omezení na druhou stranu zvýší tu hladinu štěstí, je čas strávený u obrazovky. Ať je to obrazovka počítače, televize, pro nás, nebo spíš pro mojí generaci, je to teď dost často hlavně ta obrazovka telefonu.

Například v jedné studii jenom dvouhodinové omezení toho času u obrazovky stačilo k tomu, aby ti participující reportovali mnohem větší pocity subjektivního štěstí a celkově pocity napojení na ostatní. Necítili se tak sami. Což je paradoxní, protože většinou ten čas trávíme na sociálních sítích, které nás mají propojovat, ale bohužel často nás to oddaluje od těch opravdových vztahů a reálných napojení v reálném životě.

Pro mě tohle je něco, s čím já osobně docela bojuji stále. A přijde mi šílené, že i s tím vším mindfulness tréninkem, co mám, pořád nedokážu být naprosto v pozici kontroly, když vstoupím do aplikace Instagramu.

Pro různé lidi je tahle zrádná aplikace jiná věc. Někdo má kombinaci více věcí, ale já mluvím o Instagramu. Pro spoustu lidí to může být TikTok, pro další lidi je to Facebook, pro někoho je to YouTube nebo jiné online televize, jako Netflix a podobně. Pro někoho to mohou být zprávy. Třeba zprávy na Googlu vlastně fungují úplně stejně jako algoritmus Instagramu, že taky sledují, co se vám líbí, a podle toho vám dávají další zprávy, které vědí, že vás budou zajímat. Takže vlastně netvoří objektivní obraz světa okolo vás, ale ten obraz, který je pro vás zajímavý.

Pro někoho to může být třeba online nakupování, hledání různých věcí na internetu. Pro někoho je to WhatsApp a nějaké skupinové konverzace tam.

Každého na tom telefonu nebo na té obrazovce přitahuje něco jiného a je důležité identifikovat, co je to pro nás. Ale většina těchto věcí funguje stejně. Sledují to, co nás zajímá, a potom nám toho dávají víc a víc. Do nekonečna. Ty feedy nemají konec, vy pořád můžete jít dolů a dolů.

A každá nová věc, každé nové upozornění, každá nová věc, kterou najdete, kterou se možná i naučíte, vám dává levný dopamin do mozku. Jeden za druhým. A ty aplikace jsou neuvěřitelně návykové.

A i já sama, když si dovolím říct, že už nemám vůbec problém s žádnou jinou závislostí, s žádným jiným škodlivým chováním — vlastně část mojí práce je, že pomáhám ostatním lidem zbavit se jejich závislostí, takže přesně vím, jak funguje ten mechanismus za tím — tak i přesto pro mě Instagram je tak návykový, že já to nedokážu mít úplně pod kontrolou. Úplně být v pozici kontroly, když vstoupím do té aplikace.

A já i během svého hypnoterapeutického tréninku jsem právě tady tu, dá se říct, závislost na tom Instagramu používala jako něco, čeho se chci během toho tréninku zbavit. Protože ten výcvik potom většinu času probíhá tak, že my se hypnotizujeme navzájem tak, abych si vždycky každou tu techniku vyzkoušela několikrát z pozice toho hypnotizovaného i toho hypnotizujícího.

A já jsem vlastně používala tu závislost na sociálních sítích jako něco, čeho bych se chtěla pomocí té hypnoterapie zbavit.

A i přesto se mi nepodařilo to dostat pod kontrolu úplně. Což je šílené, když vím, jak ta hypnoterapie funguje třeba na kouření nebo závislosti na jídle, závislosti na různých lidech. Tam stačí třeba klidně dvě sezení a jste z toho úplně venku.

A pro mě Instagram je něco, co mi dává i spoustu pozitivních věcí. Miluju, jakou volnost mi to dává v tom, jak můžu expandovat různé projekty, business, jak se můžu propojovat s vámi, s kolika úžasnými lidmi mě to dokázalo spojit.

Baví mě sdílet věci, které tam přidávám, takže je to něco, z čeho já nechci úplně vystoupit ven. A kdyby to tak šlo, tak by to bylo mnohem jednodušší.

Ale na druhou stranu si uvědomuji, jak strašně negativně mě to ovlivňuje psychicky, jak strašně mě to dokáže občas izolovat, jaké negativní pocity to ve mně dokáže vyvolat a jak nevědomá dokážu najednou být, když jsem uvnitř té aplikace.

A jak moc šťastnější potom jsem, když tu aplikaci občas úplně odložím.

Jestli mě sledujete na Instagramu, tak jste si možná všimli, že já poměrně často dělám digitální detox, kdy já úplně mažu Instagram a vůbec tam nechodím.

Většinou to plánuji jenom tak na týden třeba, ale dost často se mi stane, že jsem úplně pryč z Instagramu klidně měsíc i další dobu.

A je to právě proto, jak moc dobře mi bez té aplikace vždycky je. Jak moc se mi zvýší ten subjektivní pocit štěstí a vůbec prožívání každého dne. Napojení se na ostatní lidi. Jak moc času navíc mám během každého dne. Kolik věcí já dokážu stihnout každý den, když tam nemám tady to rozptýlení, které pro mě Instagram bohužel je.

A vy rozhodně nemusíte tu aplikaci úplně smazat a dělat to takhle drasticky jako já, i když tyhle digitální detoxy ze srdce doporučuji. Je to opravdu příjemné a uvidíte, že po nějakém čase se vám stejně jako mně ani nebude chtít zpátky.

Ale je důležité si okolo té aplikace, nebo pokud je to více aplikací, nejdřív identifikovat, co je ta věc, která vám způsobuje tuhle závislost. Která vám způsobuje to, že u té obrazovky trávíte víc času, než byste měli, že zbytečně plýtváte časem, který byste mohli strávit tím, že děláte něco produktivního, tím, že děláte něco příjemného, něco dobrého pro sebe. Tak jenom prosedíte u obrazovky.

Já třeba dělám to, a funguje to skvěle, že nejméně dvě hodiny předtím, než chci jít spát, tak zavřu svůj telefon do skříňky. Tam ho dám nabíjet a už jsem se naučila, že jakmile je v té skříňce, tak já už ho nevyndávám, nešahám na něj, nevidím ho a tím pádem mě to tak nesvádí po něm dál sahat.

Mám i vlastně notifikace na telefonu úplně vypnuté po osmé hodině večer. A potom zase ráno mám notifikace úplně vypnuté až do deseti ráno.

A až do deseti ráno já zase ten telefon nechávám ve skříňce, nešahám na něj a dělám jiné věci. Medituju, cvičím yogu, udělám si snídani. A až potom všem já teprve jdu a sahám na telefon.

A jak ten telefon má svoje vlastní místo a je v té skříňce, já jsem si prostě dala pravidlo, že tady v těch časech, jakmile už je v té skříňce, tak já na něj nešahám.

A tohle mi ukrajuje obrovský čas, kdy já můžu být jenom přítomná s tím, co dělám.

Je super nemít zvyk, že první, co udělám, když se vzbudím, je, že se podívám na telefon.

Já nepoužívám vůbec telefon jako budík. Ani ho nemám v tom samém pokoji, ve kterém spím. Je úplně pryč, schovaný.

A další pravidlo, které mám, je, že nikdy nepoužívám telefon nebo nemám žádnou obrazovku okolo sebe, když jím.

To je už spousta takových ostrůvků během mého dne, kdy já vůbec nemám před sebou žádnou obrazovku. A jenom tahle malá pravidla jsem nejdřív zavedla jenom to ráno, pak jsem přidala večer.

A pokaždé jsem vždycky cítila, jak moc se najednou cítím šťastnější, spokojenější v tom životě, když pořád nekoukám do telefonu, ale dělám jiné věci. Dokážu vnímat to, co opravdu dělám, a nesoustředím se jenom na ten telefon.

Jak jsem říkala na začátku, my se objektivně máme čím dál tím líp a líp, ale subjektivně se máme bohužel hůř.

A tak ten pocit štěstí, tu hladinu naší spokojenosti nám dokáže zvýšit to, když si pravidelně připomínáme, že se vlastně v mnoha ohledech máme skvěle.

Když se podíváte třeba jenom na teplou sprchu — před sto lety nebyl na světě nikdo, kdo si tohle mohl užívat každý den. My to teď bereme úplně jako samozřejmost.

My vlastně žijeme jako králové žili před několika stovkami let. Ten královský život je vlastně naše norma.

My vůbec nezažíváme žádné nepohodlí. Všechno je optimalizované proto, aby se my jsme měli dobře.

A připomínat si tohle často, jak dobře se máme, jaké obrovské štěstí to je, že žijeme v zemi, která je bezpečná, jak obrovské štěstí to je, že máme přátele, že máme rodinu.

Jaké štěstí to je, že můžeme chodit do práce každý den. Něco zase, co spousta lidí na celém světě nemá a sní o tom.

Pro nás je to samozřejmost a i zdroj často toho neštěstí a stresu.

Ale musíme si připomenout, že vlastně mít práci, která nám vydělává peníze, abychom potom mohli mít jídlo na stole každý den — tyhle všechny věci, které pro nás jsou samozřejmost.

Pro spoustu lidí na celém světě stále ještě samozřejmost nejsou.

A i pro spoustu lidí, kteří žili v naší zemi, na našem místě jenom desítky let zpátky, také samozřejmost nebyly.

Takže my objektivně máme veškeré předpoklady na to, abychom žili šťastný a spokojený život.

A jenom to, že si to budeme každý den připomínat, že se budeme soustředit na ty věci, za které můžeme být vděční, nám ten celkový pocit štěstí dokáže zvýšit.

A tak vy si můžete každý den předtím, než půjdete spát, jenom zapsat tři věci, za které jste dnes vděční. Něco, co se třeba stalo během dne, nebo celkově za co jste vděční ve svém životě.

A tahle jednoduchá, ale účinná praktika zase i podle vědeckých studií dokáže ten pocit štěstí v našem životě docela výrazně zvýšit.

A vděčnost je i úžasným lékem na stres, protože my nemůžeme být vděční a ve stresu v ten samý moment.

A tak já jsem krátkou praxi vděčnosti přidala i do té celkové meditace v mém meditačním programu.

Já už jsem tady meditaci zmiňovala. Jak jsem říkala, můžete začít jenom něčím úplně jednoduchým.

Ale pokud byste chtěli, aby ty účinky byly opravdu znatelné a hluboké, můžete meditaci prozkoumat víc do hloubky. Zkusit z ní udělat opravdu zvyk, který budete dělat každý den alespoň 20 minut.

A tenhle program, který jsem sestavila na 21 dní, vás tím nádherně provede úplně od A do Z, tak aby to bylo bezbolestné, tak abyste ty účinky cítili co nejdřív to jde.

A abyste se cítili šťastnější co nejdřív to jde.

Odkaz pro vstup do tohoto online meditačního programu najdete jako vždy v popisku téhle epizody.

A nakonec jedna z věcí, která taky obrovsky zvyšuje to, jak šťastní se cítíme během našeho dne, je kvalita našeho spánku.

Já jsem to nepřidala do toho základního výčtu, protože to není úplný zvyk. To není něco, co my můžeme jenom přidat do našeho dne, to, že budeme spát dobře.

Ale je to schopnost, kterou musíme vyvinout.

A abych vám s tím pomohla, abych vám pomohla spát lépe, usínat rychleji a probouzet se plní energie, tak k dnešní epizodě přidávám i spánkovou meditaci, která vám pomůže usnout rychleji, ale i v tom spánku zůstat a dřív upadnout do toho nejhlubšího regenerativního spánku.

Tak abyste se probouzeli nabití energií, nabití štěstím a spokojeností.

Tahle spánková meditace je i součást toho mého online meditačního kurzu jako bonus.

Ale já jsem se rozhodla tuhle meditaci dát přístupnou i online na YouTube.

Někdo už mi psal, že by měl zájem o prodlouženou verzi.

Na tom YouTube ale na konci tu meditaci přeruší reklamy, což pro spánkovou meditaci není úplně ideální, protože vás to samozřejmě na konci znovu vzbudí.

A tak jsem se rozhodla tuhle meditaci dát v její další formě, v podobě jedné hodiny, přístupnou i ke koupi na mém webu.

Takže pokud jste si vyzkoušeli tuhle meditaci a přišla vám třeba krátká, nebo byste ji chtěli bez těch reklam na konci, tak si ji můžete i zakoupit.

Tak abyste si ji mohli přehrávat úplně bez reklam kdykoliv a aby vás neprobudilo to, že na konci skončí.

Aby byla dostatečně dlouhá na to, aby vás op ravdu ukolébala ke spánku.

Je to i způsob, jakým mě můžete podpořit, pokud se vám líbí moje tvorba, pokud vás baví tenhle podcast, pokud vás baví všechny ty meditace, které dávám zdarma na YouTube a chtěli byste mě nějak podpořit.

Tak to, že si koupíte tuhle krátkou meditaci, je jedna z forem.

A mě to obrovsky potěší.

Odkaz na tu klasickou kratší verzi na YouTube i na tu prodlouženou hodinovou verzi najdete zase jako vždycky v popisu téhle epizody.

A já vám moc děkuji za poslech, že jste tady dnes byli se mnou.

Přeji vám krásný zbytek dne a těším se zase na viděnou, na slyšenou u další epizody.



S láskou,

Karolína