Základní tábor Mt. Everestu přes jezero Gokyo a soutěsku Renjo La

Himálajský trek do základního tábora Mount Everestu je jednou z nejznámějších turistických tras na světě. A není se čemu divit! Stezka prochází scenériemi, které nenajdete nikde jinde na světě, nemusíte s sebou nosit žádné kempovací vybavení, každou noc totiž pohodlně strávíte v některé z horských chat a pokud se dostanete až do cíle, na vlastní oči uvidíte nejvyšší vrchol světa. (Pokud to počasí dovolí.) Ve srovnání s jinými oblíbenými vysokonadmořskými túrami ji navíc lze naplánovat s relativně nízkým rozpočtem.

Plánování vaší túry

Pokud máte tři dny navíc, přidejte zastávku u jezera Gokyo, to bylo totiž absolutním highlightem celé  trasy. Pokud si troufáte na větší výzvu, můžete se navíc vydat také náročnější a méně frekventovanou cestou přes průsmyk Renjo La. 

Není potřeba si túru objednávat přes agenturu. Zkušeného průvodce jednoduše najdete v ulicích Káthmándu, nebo přímo v první den vaší túry po přistání v Lukle. Stačí se jen zeptat místních. Ušetříte tak peníze za nákladnou zpáteční letenku do Lukly pro vašeho průvodce. Portýra pro vaše zavazadla lze také snadno přímo v Lukle, pravděpodobně vás jich několik osloví hned při východu z letiště.

Já si najala jen portýra pro můj velký batoh. Milý nepálský chlapík, neustále se usmívající navzdory těžké váze na zádech. Místní portýři jsou zkušení Šerpové, kteří znají trek nazpaměť, takže se nemusíte bát, že byste se mohli ztratit. Problém je v tom, že nemluví anglicky, takže mějte po ruce offline překladač. Najmutí profesionálního průvodce ale určitě zvažte, pokud nemáte mnoho zkušeností s trekingem v extrémních nadmořských výškách a hrozí vám, že se u vás rozvine těžká výšková nemoc. 

Tůru jsem šla tedy jen já, náš portýr a můj nepálský kamarád - profesionální fotograf. Od něj je taky většina nádherných fotek, které najdete v tomto článku. 

Ubytování si rezervovat nemusíte. Na každé zastávce je je vždy na výběr spousta možností. Letenky do Lukly si ale rezervujte předem online, ty mohou být na poslední chvíli už vyprodané. Všechna povolení si můžete zakoupit během vaší túry.

Den první – Káthmándú – Lukla (2850 m) – Phakding (2610 m)

Letiště v Lukle je označováno za nejnebezpečnější letiště na světě. Během přistávání nad strmým útesem na krátkou ranvej pochopíte proč. Výhledy během letu sem jsou však úchvatné.

Cesta do Phakdingu vede nahoru a dolů, nahoru a dolů a nakonec skončíte v nižší nadmořské výšce, než jste začali. Jsou zde strmé pasáže, ale chůze je snadná díky stále relativně nízké nadmořské výšce. Na noc jsme zůstali u řeky na krásném místě místě jménem Rock Mantras.

 

 

Den druhý – Phakding – Namche Bazar (3443)

Ráno jsem začala koupelí v křišťálově čisté a ledově studené řece, užívala jsem si horského slunce a zvuku bublající vody. Cesta se opět často měnila z prudkého stoupání do strmého sestupu, ale převýšení stále nebylo tak vysoké a tak se šlo dobře.

Do rušné horské vesnice Namche Bazar jsme dorazili v odpoledních hodinách. Po tom, co jsme našli ubytování, jsme se vydali rovnou do nedalekého návštěvnického centra národního parku Sagarmatha na malou aklimatizační túru. Namche je plné obchodů a ideální místo, kde nakoupit vybavení, co vám schází. Počítejte ale s vysokohorskou přirážkou, a tak pokud můžete nakupte vše ještě v Kathmandu. 

 

 

Den třetí – Den odpočinku na aklimatizaci

Druhá aklimatizační túra na Syangboche (3860m) nabídla první výhledy na majestátní Ama Dablam (6812). Namche Bazar je plný skvělých restaurací s pestrými menu, ale nejlevnější a také nejlepší volbou je vždy Dal Bhat - místní specialita z čočky, rýže a zeleniny. Dá vám vše, co potřebujete, a přestože si stále objednáváte stejné jídlo, každé místo má svůj vlastní způsob přípravy, a tak vždy chutná jinak. Dal Bhat jsem jedla k obědu i večeři každý den během celého treku.

 

Den čtvrtý - Namche (3443 m) do Thame (3800 m)

Dnešní túra je snadná, kousek po kousku nabíráme nadmořskou výšku. Na snídani jsme zastavili v Thamu - krásném městečku obklopeném dokonalým výhledem na zasněžené vrcholky.

Následoval brzký oběd v krásné vesničce Thamo, kde jsme vybrali restauraci Tashi Dele. Objednali jsme Dal Bhat jako obvykle a milá místní dáma, která toto místo provozuje, rychle skočila na zahrádku a nasbírala většinu ingrediencí přímo ze země. Čerstvěji už by to nešlo. Nezapomeňte navštívit buddhistický klášter na samém vrcholu vesnice. Výhledy z hlavní brány jsou opravdu velkolepé.

Po příchodu do Thame - konečné destinace pro tuto noc - jsme si udělali povinnou aklimatizační túru do nedalekého kláštera a pak pospíchali dolů. Snášela se tož hustá mlha. Všimněte si názvů míst, která jsme dnes navštívili: Thamu, Thamo a Thame. :)

 

Den pátý – Thame to Lungden (4380 m)

Pátý den začíná krásnou túrou kolem velké stupy. Chůze je snadná, podél řeky. Až terén v posledních kilometrech před Lungdenem je docela strmý. Vzduch je řídký, dýchání je postupně stále obtížnější a stoupáme pomalu.

Odpoledne jsme si dali chvilku odpočinku a pak pokračovali dalším náročným výšlapem na vrchol nedaleké hory, abychom se aklimatizovali. Zůstali jsme na vrcholu tak dlouho, jak to šlo, ale bylo hodně větrno a nakonec začalo i sněžit, takže jsme se rychle vrátili. I když jsem byla po dnešku vyčerpaná, nebylo snadné usnout. Začínala jsem pociťovat účinky nadmořské výšky.

 

Den šestý – Lungden –  průsmyk Rejno La (5345 m) – Gokyo (4790)

Krásné slunečné ráno se rychle změnilo ve vydatnou sněhovou bouři. V tuto roční dobu sněžit nemělo a tak nám ty sněhové vločky dělaly trochu starosti. Čekal nás nejnáročnější den celé túry. Mezi Lungdenem a Gokyem není žádné místo k zastavení na odpočinek a teplé jídlo. K překonání nejvyššího bodu průsmyku Renjo La musíte navíc vystoupat až do výšky 5343 m.

Moc dobře jsem nespala, mé tělo bylo unavené a musela jsem pravidelně zastavovat, abych nabrala dech. Tohle bude dlouhý den.

Sněžilo stále víc a víc, foukal studený vítr a bílá mlha ztěžovala výhled dál než na pár metrů dopředu. S vyšší nadmořskou výškou jsem začala mít pocit, jakoby byl můj batoh plný kamení. Svaly mi tuhly, nohy ztěžklé a začala jsem mít závratě. O pár metrů výš přišla ta známá bolest hlavy. Silný tlak ze středu hlavy směrem ven. Moje tělo zoufale hledalo trochu kyslíku navíc, ale nemohlo žádný najít. Šli jsme velmi pomalu a vrchol průsmyku byl ještě hodně daleko. Bála jsem se, že to do Gokya nestihneme před západem slunce, ale rozhodla jsem se udržet pomalé tempo, aby se mi neudělalo ještě více špatně. 

Už jsem v dálce viděla tibetské vlajky označující nejvyšší bod Renjo La Pass, když jsem začala mít halucinace. Před očima mi blikaly barevné duhy. Všechno najednou vypadalo živěji. Podívala jsem se nahoru a uviděla paprsky teplého slunečního světla. Bylo však úplně zataženo, žádné slunce nesvítilo. Sebrala jsem poslední kousky energie a přidala do kroku. Na vrcholu průsmyku nemám ani fotku. Vůbec jsem se tu nezastavila a rovnou zamířila směrem dolů. Mé tělo už mělo téhle vysoké nadmořské výšky dost. Po chvíli klesání většina mých příznaků zmizela a já mohla znovu nasadit své obvyklé rychlé tempo. Do Gokya to bylo ještě daleko a nemohli jsme si dovolit ztrácet čas.

Dnešní túru jsme začali v 5 hodin ráno a do Gokya jsme dorazili v 5 hodin odpoledne, jen necelou hodinu před západem slunce. 12 hodin nepřetržité chůze v extrémní nadmořské výšce a silné sněhové bouři. Pro dnešek už toho bylo dost.

 

Den 7 – Gokyo – Macchermo (4470 m)

Den jsme začali ranním výšlapem na vrchol Gokyo Ri (5380m), odkud jsme si užili nepopsatelně nádherný výhled na azurově modré jezero pod námi. Gokyo určitě řadím mezi ty nejkrásnější místa, které jsem v životě navštívila. 

Dnes jsme si měli dát jednodenní pauzu ve vesnici Gokyo a pak pokračovat ve výstupu přes Chola Pass (54200) až do Lobuche. Tento den měl být ještě o něco těžší než ten předchozí. Sněhová předpověď na následující dny nevypadala o nic lépe a tak jsem se po dlouhém přemýšlení rozhodla změnit náš plán a vrátit se do Namche Bazar, kde jsme před pár dny začali a odtud pak jít tou nejznámější cestou až do základního tábora Mt. Everestu.

Moc jsem toho nenaspala, předchozí noc byla navíc v našem pokoji ukrutná zima. Nemohla jsem se dočkat, až budu zase o něco níž, a tak jsme začali náš sestup. Trek nám trochu ztížila další sněhová bouře, ale dnes jsme šli z kopce a oproti včerejšku to byla procházka parkem.

 

Den 8 – z Macherma do Phortse (3840 m)

Tato noc byla ještě chladnější než ta předchozí, ráno nám z úst vycházela pára a okenní sklo bylo zevnitř pokryto ledem. Rychle jsme se připravili a vyrazili na to, co se nakonec stalo najscényčtější částí celého treku. Bez změny našich plánů a návratu zpět bychom tuhle nádhernou část nikdy neviděli. Zdánlivý neúspěch se změnil v malé vítězství. :)

Zastavili jsme se v chatě Viewpoint na oběd a na konci dne jsme se rozhodli zůstat v chatě Valley view. Toto bylo asi moje nejoblíbenější ubytování na celém treku. Místo provozované moc milou dámou, s krásnými a teplými pokoji, skvělým výhledem a velmi dobrým jídlem.

9. den z Photse do Somare

Tohle byl další úžasný den s dokonalými výhledy na dechberoucí Ama Dablam. Snadný postupný výstup přes Pangboche vedoucí do krásné vesnice Somare, kde jsme se ubytovali v příjemné Pasang Lodge.

 

10. den ze Somare do Dingboche (4410 m)

Desátý den to začalo být zase o něco těžší, nadmořská výška znovu stoupala. Zastavili jsme se na chvíli odpočinku a chutné jídlo v kavárně 4410 a pak pokračovali do vesnice Dingboche. Po večeři jsme vyšli na blízký vrchol nad 5000 m, abychom se aklimatizovali, a cestou obdivovali dvě krásné stupy.

 

 

Den 11 z Dingboche do Lobuche (4910 m)

I když jsem cítila tu nadmořskou výšku, první část dnešního výšlapu až do Thukla byla poměrně snadná a pozvolná. Po obědě jsme vyrazili na nejnáročnější část standardní trasy do základního tábora Mt. Everestu – průsmyk Thukla. Terén byl velmi strmý a občas mi docházel dech. Ve skutečnosti ale úsek nebyl tak těžký, jak jsem čekal, a přestože jsem postupovala velmi pomalu, ta strmá část byla relativně rychle u konce.

Odtud to byly další dvě hodiny pozvolného stoupání. Cestou do Lobuche minete pomníky všech, kteří svůj pokus dostat se na vrchol nejvyšší hory světa nepřežili. Někteří z nich byli ještě mladí kluci a čtení vzkazů od jejich blízkých mi trhalo srdce. 

Podle rady našeho Portera jsme popošli ještě několik kilometrů za vesnici Lobuche a ubytovali se v hezkém hotelu zvaném Pyramida. Je to vědecká stanice, která má také pokoje a nabízí navíc pohodlí a luxus, jako jsou teplé sprchy nebo topení v pokojích. Takový servis rozhodně pomůže k dobrému spánku před závěrečným a nejdůležitějším dnem. 

 

 

12. den - Lobuche – základní tábor Mt. Everestu (5365 m) – Gorak Shep (5140 m)

S ohledem na nadmořskou výšku se mi spalo dobře. Po probuzení jsem se cítila skvěle, plná energie a připravená na dnešní výšlap. Tělo už se začínalo aklimatizovat. Z pyramidy do Gorak Shep to byla snadná pozvolná túra s úžasnými výhledy na zasněžené vrcholky okolo nás. Chůzi stěžovala hlavně stoupající nadmořská výška.

Po a chutném obědě a dlouhém odpočinku v Gorak Shep jsme zahájili poslední dvě hodiny výstupu. Pozvolná chůze po vrcholu ledovce s nádhernými výhledy. Krajina naprosto odlišná od čehokoliv, co jsem v životě viděla. V dálce už bílým sněhem svítily žluté stany Basecampu.

Vychutnali jsme si okamžiky vítězství v naší finální destinaci a vydali jsme se na zpáteční cestu. Půjdeme ještě další čtyři dny zpět tou samou cestou, než se vrátíme na letiště v Lukle, odkud nás letadlo vezme zpět do Kathmandu. 

 

 

 

Náklady

Zpáteční letenka Káthmándu - Lukla: 360 USD

Porter: 300 UDS včetně spropitného

Ubytování: 4 USD za noc

Jídlo: Průměrně 12 UDS za den

Teplá voda (k pití a do ohřevné gumové láheve na noc): v průměru 4 USD na den

Povolení a vstupy do národních parků: 20 USD

Celkové náklady: Kolem 1000 USD

(Všechny uvedené ceny jsou pro rok 2022, v době plánování vaší cesty se mohou lišit, proto si je radši zkontrolujte.)